Jednou z nejvíce nepřekonatelných překážek, které vznikají při klasifikaci megalitů podle jejich účelu, je téměř naprosté nepochopení vědců základních zákonů vzniku a evoluce (de-evoluce) člověka rozumného. Dogmata, na nichž je založena celá věda jako celek, byla formulována Charlesem Darwinem, a navzdory skutečnosti, že je sám krátce před smrtí uznal jako chybná, jsou stále neotřesitelná. A právě tato okolnost představuje nejsilnější brzdu vývoje vědy.
Proč jsi tady, megalite?
Darwin rozhodl, že všechny druhy se vyvíjejí v průběhu miliónů a miliard let, aby vysvětlil, jak z pulce vznikl slon. Geologové se této myšlenky chopili a oznámili, že i geologické procesy probíhají po miliardy let. Z dostupných zkušeností však vyplývá, že rozpad hornin a produktů z nich probíhá téměř před našima očima. Vynález fotografie umožnil porovnat stav jednotlivých skal a horských masívů nyní a před sto lety. Jasně na nich sledujeme obrovské změny, které by podle geologů měly trvat tisíciletí.
Dokonce i připuštění verze, že člověk se tu objevil v podobě, v níž existuje dnes, je považováno za kacířství. Diskuse o pravděpodobnosti existence dávných civilizací v našem světě, rozvinutějších než my, je zesměšňována, vyvracena, a dokonce utajována nebo zkreslená. Všechno, co nezapadá do obecně přijatých verzí historie, je vědou jednoduše ignorováno. Nezařaditelné artefakty jsou buď pohřbeny znovu, nebo zmizí v depozitářích muzeí a skladech vědeckých institucí. Tímto přístupem je vývoj vědy absolutně nemožný, takže není divu, že věda uvádí všechny dostupné megalitické struktury jako:
- náboženské stavby (hloupí divoši se přece potřebovali modlit ke svým bohům);
- starověké observatoře (negramotní předkové potřebovali vědět, v který den mají zrno do země naházet);
- amfiteátry;
- obranné stavby (pevnosti, hrady, hradby a podobně);
- a hrobky.
Pokusy o domněnky, že všechny tyto objekty mohou mít jiný, utilitární účel, jsou a priori považovány za pseudovědecké, a to pouze na základě toho, že Darwin někde ve své brožuře napsal, že člověk se vyvinul z primitivního zvířete na "krále přírody". Což je stejně nevědecké jako tvrzení, že starověcí lidé nemohli skladovat jídlo, protože neměli ledničky a továrny na výrobu konzerv.
Z nějakého důvodu také ještě nikdo nepřišel s myšlenkou, že předchůdci některých z nás skutečně běhali za antilopami s oštěpy ještě v době, kdy už existovala Cheopsova pyramida a Zlatá vrata. Koneckonců i dnes jsou národy, které nedokážou vysvětlit účel mikrovlnné trouby, protože ještě nic neslyšeli ani o elektřině.
Proč nikoho netrápí skutečnost, že i v naší době se někdy objeví poměrně jednoduché, hrubé, doslova neandertálsky postavené objekty a struktury? Známý je tento legrační případ: Někdo z lovců objevil na jednom ze sachalinských kopců kamenný objekt připomínající meč se zřejmými stopami hrubého ručního zpracování. Přinesli kamenný meč regionalistům a vypukla... senzace! Lidská zbraň z doby kamenné! Všechno však skončilo skandálem, případ byl postupně utlumen a upadl do zapomnění. Proč? V době, kdy už bylo napsáno několik disertačních prací na téma kamenných zbraní dávných obyvatel Sachalinu, se vynořily archivní dokumenty z devatenáctého století, a to z kanceláře sachalinského gulagu. Z trestních spisů vyplynulo, že skupina vězňů se pokusila zorganizovat útok na stráže, aby uskutečnila následný útěk z vězení, a jako zbraň se snažili využít - vlastnoručně vyrobené kamenné nože a meče. Jak prosté!
Zhruba podobná je i situace kolem menhirů. Jejich účel je dosud pro vědce záhadou, protože jsou plně přesvědčeni, že to jsou vzhledem k jejich viditelné primitivnosti velmi staré objekty. Je jim nepochopitelné, na co byly člověku oblečenému ve zvířecích kůžích takové podivné stěny vytvořené z vertikálně postavených kamenných desek. Dokonce ani nepřemýšlejí o tom, že by mohlo jít o zcela moderní obranné struktury, které byly používány až do Velké vlastenecké války. Ještě ve dvacátém století totiž byly překážkou pro tanky a předtím byly účinnou obranou proti náhlým nájezdům kavalérie a překážkou pro přistání námořníků v otevřených částech pobřeží. Toť vše! Není třeba si lámat hlavu. Menhiry jsou proto primitivní, že mají velmi jednoduchou praktickou aplikaci. Žádná estetika. Rychle, levně a rozhodně - to jsou požadavky na organizaci obrany pomocí improvizovaných prostředků.
Ale zpět ke starým stavbám. Velká část z nich je neprávem klasifikována jako pohřební objekty. Jenže pyramidy a dolmeny jsou čistě technická zařízení. Skutečnost, že naši předci je začali používat podle vlastního uvážení, vůbec neznamená, že pyramidy byly původně postaveny jen proto, aby v nich pochovali nějakého faraona. Pokud lidé z kmene žijícího v amazonském pralese začnou používat mikrovlnnou troubu jako schránku na ozdoby, ještě to neznamená, že mikrovlnka byla vyrobena na ukládání náhrdelníků ze skleněných perlí a prázdných plechovek od piva.
Podle moderní vědy primitivní lidé potřebovali pouze zábavu a modlení. Nepotřebovali něco jako příbytky, ani místa, kde ukrýt dobytek a různé pomůcky, dokonce ani toalety nepotřebovali… Hlavní bylo pomodlit se k nějakému tam bohu. Předpoklad, že stavitelé oněch "nepochopitelných" struktur je používali jako zdroje energie nebo přijímající a vysílající prostředky komunikace, okamžitě získává nálepku nevědomosti a tmářství.
Ale nevidíme snad na vlastní oči, že všechno je jinak? Vědci nevěřícně koukají na Jonaguni a opakují jako zaklínání: „To nemůže být, protože… protože to nemůže být. Je to zázrak přírody!“
Jonaguni
Krátká informace: ostrov Jonaguni (japonsky – 与那国島) je nejzápadnějším teritoriem Japonska. Leží 125 km od východního břehu Tchaj-wanu, na konci skupiny ostrovů Ryukyu. Rozloha ostrova je 28,88 km² a má přibližně 1.700 obyvatel. Podle administrativně-územního rozdělení patří ostrov okresu Okinawa.
V roce 1985 potápěči objevili nedaleko nejjižnějšího bodu ostrova úžasnou podmořskou skalní formu. Tento takzvaný Monument z Jonaguni má terasovité schodiště s plochými, rovnými stranami a ostrými rohy. Kvůli těmto vlastnostem se někteří vědci domnívají, že se jedná o uměle vytvořenou (nebo uměle opracovanou) strukturu, která je stará tisíce let.
Odpůrci umělé verze komplexu argumentovaně tvrdí, že Monument se skládá z pískovce a sedimentárních hornin, jejichž výstupy jsou nyní viditelné na pobřeží ostrova. Vlivem mořských vln, dešťů a větrů jsou prý zničeny takovým způsobem, který připomíná stupně a terasy. Jenže příroda není schopna takových "rozmarů", přitom zde navíc samotná struktura nánosů vede ke vzhledu téměř úplně rovných trhlin. Ba dokonce pod úhlem 90° a 60° vůči sobě navzájem, a tak vznikají přísně geometrické tvary: pravoúhlé schody, trojúhelníkové desky a pravoúhlé kvádry.
Ale japonští vědci předložili přinejmenším odůvodněné protiargumenty. Výzkumník Massaki Kimura ve prospěch umělého původu megalitu Jonaguni říká následující skutečnosti:
1) Bloky oddělené od skály během formování Monumentu neleží tam, kam by se měly dostat vlivem gravitace a jiných přírodních sil. Místo toho jsou často nakupeny na jednom místě a někdy dokonce chybí. Pokud by byla struktura vytvořena erozí, pak by na okolním dně byly spousty trosek, jak je to například na současném pobřeží ostrova. Ale kolem Monumentu úlomky materiálu nejsou.
2) Nezřídka jsou v prostoru Monumentu vedle sebe elementy různého typu, například stěna s ostrými hranami, kulaté otvory o hloubce dva metry stupňovitý sestup nebo ideálně přímý úzký příkop. Kdyby byla příčina pouze v přirozené erozi, pak by bylo logické očekávat, že tu budou vedle sebe stejném kusy hornin. Ale skutečnost, že vedle sebe jsou různé formy, je silným argumentem ve prospěch umělého původu.
3) Na některých horních úsecích, které prudce klesají v jižním směru, jsou hluboké symetrické příkopy, jejichž vznik vůbec nelze vysvětlit známými přírodními procesy.
4) Na jižní straně Monumentu jsou stupně, které se v pravidelných intervalech zvedají z hloubky 27 metrů až na vrchol, který se nachází v hloubce 6 metrů.
5) Západní část Monumentu zakrývá jasně viditelná "stěna", jejíž přítomnost je obtížně vysvětlitelná působením přírodních procesů, protože je složena z vápencových bloků, které nejsou pro zónu Jonaguni typické.
Zbývá drobnost - klasifikovat tento komplex. A pravděpodobně kvůli tomu, že to nemůže být klasifikováno, věda ohluchla. Je totiž zřejmé, že to asi nebude ani pohřebiště, ani chrám, ani amfiteátr, a dokonce ani observatoř. Tam, kde končí přípravka učebnic, mozky vědců se zadřou a stagnují. S ničím takovým se dříve v žádné příručce nesetkali, a konec. Kolaps myšlení. Někdy mi opravdu není jasné, jak vědci mohli cokoli kdy objevit a vymyslet. Dříve přece v učebnicích nebylo napsáno nic o elektrárnách, lokomotivách a letadlech!
Přesto je tu spousta náznaků. Takto například vypadá opuštěný lom u Novosibirsku.
Stovky takovýchto náznaků jsou rozptýleny po celém světě, ale vědci o tom nechtějí nic slyšet, protože jeden velký myslitel přesvědčivě dokázal, že člověk býval jen zvířetem, neznal matematiku a konzervy si otevíral noži z obsidiánu.
Naši učenci spíš uvěří, že stavební materiály na Zemi dobývali mimozemšťané. Dokonce jsou připraveni souhlasit i s verzí o cestovatelích v čase. Jen ne s podle mého názoru zřejmým faktem: Těžba přírodních minerálů na Zemi byla prováděna v průmyslovém měřítku po velmi dlouhou dobu. A vůbec to nemuseli být mimozemšťané. Byli to pozemšťané, snad naši přímí předkové, nebo možná i naši tvůrci.
Byli to obři? Možná. Přítomnost velkého množství obřích plazů přivádí k myšlence, že když Země byla poloviční, měla jiné složení atmosféry a menší přitažlivost, a tak tu byla možná existence velkých pozemských zvířat. Proč by tu tedy nemohli existovat i rozumní lidé odpovídající velikosti?
"Nejvyšší soud USA rozhodl, že Smithsonův institut má zveřejnit tajné dokumenty z počátku 20. století, které dokazovaly zapojení této organizace do velkého utajování historických důkazů; obrovské lidské pozůstatky, které byly v počtu desítek tisíc nalézány po celé Americe byly ničeny z rozkazu vysoce postavených nadřízených kvůli ochraně chronologie evoluce člověka preferované v té době."
Однако 2015 год давно остался в прошлом, а документов, подтверждающих факт существования в прошлом останков великанов, в открытом доступе так и не появилось. Скорее всего, относиться к сообщениям подобного рода необходимо с великой осторожностью и здравой долей скептицизма. Однако и полностью отвергать её, было бы непростительной глупостью.
Především se domnívám, že je nutné hledat buď potvrzení existence rozvinutého těžebního průmyslu v minulosti, anebo to vyvrátit. Neznamená to však, že musíme honem hledat prehistorické buldozery a rypadla.
Je totiž velice pravděpodobné, že ti, kdo po sobě zanechali tyto lomy a zkamenělé odvaly dnes považované za skály, vůbec nepotřebovali stroje a nástroje, na které jsme dnes zvyklí my.
My se musíme zaměřit na hledání jiných metod: jak mohl být kámen opracován bez nástrojů, jak vůbec probíhala těžba potřebných nerostů a také se naučit rozlišovat uměle postavené stavby a stopy po těžbě od stop zanechaných nám v týchž místech našimi nedávnými předky.
Stalo se totiž, že badatele v Jonagui zavedly do slepé uličky nálezy primitivních nástrojů z kamene a rovněž záhadné nápisy a basreliéfy se zobrazením zvířete podobného býkovi na stěnách komplexu (bohužel fotografie těchto artefaktů se mi v otevřeném sektoru nepodařilo najít). Je třeba chápat, že když se tento Monument ještě nacházel na souši, byl přístupný primitivním lidem. Ti možná ještě věděli, čích rukou je toto dílo. Ale také je možné, že se tu objevili až dlouho po té, co tvůrci těchto gigantických struktur již vymřeli nebo se poděli neznámo kam.
Není důležité, kam šli. Hlavní je nepopiratelná skutečnost, že my a oni jsme mohli být různými druhy, třebaže existujícími v téže době. Kočky dnes žijí vedle člověka a není vyloučené, že tu zůstanou i po nás. A až se u nich jednou objeví psané písmo a budou mít své vědce, kdo ví, jaké teorie budou vytvářet, až budou studovat zbytky našich letadel a lokomotiv. Ale pokud se stanou natolik rozumnými jako dnešní lidé, pak není pochyb o tom, že stopy po naší civilizaci částečně využijí pro své potřeby. A již jejich potomci si budou lámat hlavu nad tím, co se objevilo jako důsledek činnosti člověka a co tu zanechaly první kočky, které si uvědomily nezbytnost psát historii.
