В последнее время в интернете появилось множество оцифрованных картин, гравюр, литографий картин художников 18 века Джованни Баттиста Пиранези, Юбера Робера, Паоло Панини, Гварди Франческо Лацарри и других, написанные в стиле так называемой "руинной живописи".
V těchto obrazech umělci zachytili zničené starodávné paláce, chrámy a akvadukty, všechny zarostlé stromy a křovinami. A takové obrazy jsou velmi početné. Mnozí jsou přesvědčeni o tom, že se částí Evropy musela převalit obrovská vlna, která spláchla starou antickou civilizaci. Důležité však je, že k tomu nedošlo před dvěma tisíciletími, ale pouze před nějakými třemi sety lety. Tato vlna předtím prošla územím Uralu, Sibiře, Ruska a pak se nalila do Černého moře.
Stopy ničení na břehu Černého moře a zejména na Krymu zachytil italský umělec Carlo Bossoli, který od roku 1840 do roku 1842 cestoval po celém poloostrově. Výsledky jeho práce byly shrnuty do alba litografií "Krajiny a památky Krymu" publikovaného v roce 1856.
Bossoliho litografie zachycují mnoho krymských památek, které se nedochovaly. Jeho práce plné slunce a slavnostní atmosféry jihu umožňují vidět Krym očima současníků slavného umělce a cítit se jako objevitel země Tauridy, známé ze starých pověstí. Podívejme se na některé obrázky z výše uvedené sbírky.
Jako první je před vámi "Pohled na Theodosii Kafu". Hned vpravo v popředí vidíme ruiny jakési věže, která je na úrovni moře; možná to byla část zdi chránící Kafu. První patro věže je ponořeno do písku, což naznačuje zvednutí hladiny moře. Pokud si věž prohlédneme z architektonického hlediska, je možné vidět, že je postavena na vysoké úrovni, z cihlových bloků stejné velikosti, mezi nimiž nejsou žádné mezery. Věž je zdobena tesanými vzory z téhož materiálu, jako jsou cihly, a na fasádě se zachovaly kovové držáky, možná na zavěšení vlajek. V blízkosti věže postává skupina krymských Tatarů a tito lidé v centru jsou mnohem vyšší než ti, kteří loví opodál. Všude na břehu jsou rozházené kotvy polozaváté pískem, zřejmě tu často docházelo ke ztroskotání lodí.
Je ihned zřejmé, že lidé si tu už dávno zvykli dívat se na trosky na břehu, to znamená, že již dlouho jsou nedílnou součástí krajiny. V přístavu na obzoru kotví plachetnice, v pozadí jsou vidět ještě další ruiny, stejné jako ty, které stojí v zóně příboje, vedle nich nějaké nejasné objekty a na břehu je postaveno mnoho budov, provedených v různých architektonických stylech.
Zajímavý detail vlastní tvorbě Bossoliho: maloval tytéž objekty z různých úhlů. Proto můžeme vidět Feodosii i z druhé strany, tj. ze svahu, kde jsou ještě další zříceniny věží a budov.
Tento obrázek se nazývá jednoduše: "Feodosie." Zde, stejně jako na předchozím, jsou v popředí zachyceny ruiny věže, která je podobná věži na břehu, a těsně pod touto zříceninou je ještě další. Nedaleko ruin se procházejí lidé. No a nyní je jasné, jaké to podivné objekty jsme na tomto místě pozorovali z opačné strany zálivu: jsou to větrné mlýny. V dáli můžeme nalézt i nepatrnou věž z předchozího obrázku.
Ale jaká to síla zničila tyto starodávné stavby? Vždyť obě tyto věže i další budovy byly zničeny stejným způsobem. Někdo by mohl říct, že jde o následky bojů, ale s tím nesouhlasím, protože na fasádách těchto starých staveb nejsou patrné žádné stopy po střelbě. Ale popřemýšlejme. Tyto věže mohly být obnoveny, ale jak vidno, nikdo to neudělal. Přitom město Feodosia, které vidíme dole, má už jinou architekturu a zřejmě i odlišné obyvatelstvo. A tak z janovského hlavní ho města Kafa tu zůstaly jen rozvaliny zachycené v obrazech malíře Bossoliho.
A takhle vypadá Feodosie dnes, nicméně nepodařilo se najít identický úhel pohledu, ale město vypadá velmi rozpoznatelně, a dokonce i na skalách jsou ještě patrné zbytky starověkých ruin.
Odhadnout rozsah katastrofy v podobě povodňové vlny je možné podle dalšího snímku "Balaklava, pohled na janovské zříceniny":
A opět máme před sebou celý soubor zřícenin pevnostního opevnění. Mezi ruinami se procházejí lidé, možná si přemýšlejí, jaký zde byl život ještě před potopou, vedle se pasou kozy, ovce a v pozadí je vidět záliv Balaklavy, kde kotví lodě. Idylický obraz. Až se ale srdce sevře při pomyšlení na úroveň vln, které se tudy prohnaly, protože zříceniny janovské pevnosti se nacházejí ve výšce asi čtyřiceti metrů nad mořem. A tak vysoká byla i ona vlna a voda se na této úrovni držela dlouho.
A takhle vypadala pevnost na jedné z prvních fotografií pořízených v době krymské války. Při zvětšení je možné se podrobně podívat na bastiony pevnosti, je dokonce vidět i jednotlivé kamenné bloky, ze kterých byly zdi postaveny. V podstatě se jedná o neopracované balvany, ale je zde vidět i tvarované bloky.
V letech 1840 - 1842 se umělec pohyboval po celém poloostrově jako cestovatel, badatel a malíř a své dojmy zachytil v řadě krásných akvarelů (některé jsou v drženi Ermitaže). Bossoli nějakou dobu žil u hraběte Michaila Voroncova v Alupce, spolu s ním pak umělec cestoval po starověkých místech Krymu.
Jedno z takových míst zachytil na obraze "Královský hrob Mitridata", na němž umělec v pozadí zobrazil hraběte Michaila Voroncova s jeho ženou a sebe v pozadí.
Podlahové desky jsou zlámané a průvodce samozřejmě tvrdí, že v hlubinách jsou skryté poklady.
Z fotografie z tohoto místa je zřejmé, že kamenné bloky byly vyráběny jednotně a bloky jsou na vstupní straně zkoseny. To znamená, že bloky byly buď odlévané, anebo řezané rychle se otáčející frézou, což je možné jen s velmi vyspělými technologiemi. Zdá se, že bloky jsou vyrobeny z rakušníku (druh vápence).
Vědci tuto stavbu odkazují na 4. století před naším letopočtem. Ale vydržely by bloky z rakušníku tak dlouho? Zdá se mi, že ne.
Následující obrázek se nazývá "Ruský hřbitov".
Tento velmi zvláštní hřbitov se nachází téměř na úrovni moře. Zcela jistě byl původně založen dál od moře, ale třebaže byl navíc na nějaké vyvýšenině, z obrázku je zřejmé, že i nevelká bouře způsobuje zalití starých hrobů. Mnoho křížů již padlo a byly zaneseny pískem. Tyto kříže pak jednoznačně nejsou podle pravoslavného kánonu, ale odkazují spíše k nějakému řádu.
Autor však téma ruin neopouští. Na obraze „Ruiny starověkého Chersonésu“ jsou v popředí pozůstatky již civilní výstavby. Systém opakujících se oblouků jako ornamenty činí budovu velmi elegantní a vzdušnou. A to i přesto, že z ní zůstala jen malá zeď. Ve všech podobných obrazech jsem zaznamenala jeden důležitý detail. Na úpatí zničených budov není žádné sesuté zdivo. Stojí na holých skalách a pod nimi je jen řídká tráva. Všechno muselo být smyto silným proudem vody.
Nedaleko pobřeží je zřícenina pevnosti. A v pravé části obrazu vidíte bašty Sevastopolu, ano ... tak vypadal před Krymskou válkou.
Na obraze "Zbytky janovské pevnosti v Inkermanu" je středová věž malebně pokrytá svěží zelení. Pod věží je vidět strukturu připomínající rampu nebo bahnem zanešený most. Na nejbližších kopcích dosud nerostou žádné velké stromy, u paty věže je vidět jen malý keř. V dálce jsou patrné lodě stojící v sevastopolském zálivu. I dnes jsou v Inkermanu ještě zříceniny janovských pevností:
Na další litografii "Ruiny janovské pevnosti v Sudaku" jsou patrné dvě řady opevnění na sousedních hřebenech a o něco výš na samostatné hoře věž. Na první pohled vypadají tyto hradby téměř neporušené, jen na dvou místech jsou malá poškození. Pravděpodobně je to proto, že pevnost se v poslední době podařilo restaurovat a nyní mnoho turistů může vidět starobylé hradby, věže a střílnami se podívat na hladinu moře.
Nejen pevnosti, ale i společenské objekty byly postiženy katastrofou. Na obrázku "Karaimský hřbitov" jsou vidět mnohé zničené hroby,...
... desky ze sarkofágů jsou chaoticky rozházeny po zemi, jen některé málokteré neutrpěly poškození. A v dálce jsou zřetelné zbytky pevnosti; možná to je pevnost Kufut-kale. Na hřbitově jsou pohřbeni Karaimové/Karaitové, představitelé velmi tajemného lidu. Většina z nich nazývá Krym svou domovinou, ale žijí také v západní Evropě a v Egyptě. Jsou původně turkické národnosti, ale vyznávají judaismus ve své velmi staré podobě. Jedna z verzí říká, že jsou to potomci Chazarů, právě těch, s nimž byl znepřátelen prorok Oleg. Na karaimském hřbitově můžete vidět, že tradice tohoto národa se od židovských tradic liší.
Mnoho zničených budov bylo také možné uvidět na rovinatém terénu. Na středním plánu obrázku "Step mezi Pěrekopem a Simferopolem"...
... je vidět zřícenina jakési kopulovité stavby. V popředím plánu se po cestě pohybuje karavana kočovných Tatarů: charakteristickým detailem jsou velbloudi, kteří byli zapřaháni místo koní. Na zadním plánu lze vidět skytské mohyly. A, což je typické, stavby bylo možné ještě používat, ale způsob života tehdejších krymských obyvatel byl zcela jiný.
Na obraze "Ruiny raně křesťanského chrámu" je možné dnes ještě vidět konstrukci…
.. velkého chrámu, do kterého už jen zřídka chodí lidé, aby obdivovali bývalou velikost. Budova byla velmi monumentální, provedena na vysoké architektonické úrovni. Klenby chrámu držely na vysokých obloukových konstrukcích. Náboženské fresky nejsou nikde vidět, zůstaly jen holé zdi.
Na obálce alba "Krajiny a památky Krymu" je obrázek "Pěrekop".
Zpočátku jsem tomu ani nevěnovala pozornost, zdálo se mi, že je to jen obyčejný, běžný obrázek, ale ukázalo se, že je to ten nejzáhadnější ze všech obrázků v této sbírce.
Uprostřed obrázku je brána, kterou tvoří mohutný kamenný oblouk. Okamžitě přitahuje pozornost zajímavý detail: brána byla zanešena do polovičky špínou, hlínou a pískem. Samotný průchozí oblouk byl proto odkopán, ale po stranách stlačené bahno zůstalo a výška hromady na levé straně oblouku je více než čtyři metry. V pozadí je patrné kontrolní stanoviště: hlídka u věže, čtyři ozbrojení jezdci, křehký dřevěný most na slabých podpěrách, který neladí s mohutnými bránami.
Na vyvýšeném zadním plánu je v dálce nějaké velké město s vysokými kopulemi chrámů, s věžemi, na mnoha budovách jsou jakési vysoké špice, které se dotýkají olověných mraků, a ta nejvyšší je umístěna na pravé straně obrazu, patrně nad pevností. Na budovách, kde nejsou věže, jsou viditelné komíny. Roční období je samozřejmě zima a to velmi studená, což je pro Krym dost neobvyklé. Upřímně řečeno, nemohla jsem okamžitě určit na jakém místě to město stojí, tím spíš, že na současných mapách nic takového není.
Ale všechno se vyjasní, když si uvědomíme, že pokud se místo jmenuje Pěrekop a z historie víme, že přes nejužší část krymského poloostrova byl kdysi vykopán hluboký příkop (46.1428692N, 33.6644956E) a ze strany města nasypán vysoký val, vyplývá z toho, že město stálo na tomto valu. A vidíme, že dřevěný most není překlenut přes řeku, ale přes hluboký příkop. Bezprostředně k mostu vede umělý násep ze strany valu.
Nejzajímavější je, že v Google Earth na místě onoho města nejsou vidět ani pozůstatky základů, ale zbytky pevnosti-hvězdy jsou vidět dobře. Možná bylo město zničeno v krymské válce, ale podle oficiálních údajů bylo město Pěrekop zničeno v roce 1920 útočící Rudou armádou a již nebylo obnoveno.
Zdá se, jakoby město s klenutou branou byla fikce umělce, nebo že je v tom ukrytá nějaká tajná zpráva. Ne pro nic za nic tento obrázek Carlo Bossoli umístil na titulní stránku svého alba. Je to hádanka, kterou nám zanechal? A pokud někdo o výše popsaném městě něco ví, nabídněte to ve svém komentáři.
Album z barevných litografií "Krajiny a památky Krymu" vyšlo v roce 1856. Jak známo, v té době Evropa prožívala východní (krymskou) vojenskou kampaň. A právě v tomto roce C. Bossoli obdržel zakázku od velkého londýnského vydavatelství "Day&Son" na vytvoření tohoto velkého alba s obrázky Krymu, ...
... což měl být jakýsi "cestovní průvodce“ po Krymu pro důstojníky a vojáky spojeneckých armád. Vzhledem k zvláštnímu pocitu úcty ke krymské zemi a také k antimilitaristickým postojům Bossoliho lze však předpokládat, že publikování tohoto alba bylo pokusem umělce přesvědčit, jak překrásná je tato země a jak jedinečné jsou její památky, které musí být zachovány i v divokých bitvách.
Video: Stopy povodně. Část 4. Ruiny antického poloostrova
Překlad: Boniecek
